Mnoho lidí sem tam zatouží odjet někam mimo civilizaci a prožít nějaký čas v souznění s přírodou. Na krátký čas je takový odpočinek možný, ale z dlouhodobého hlediska dokáže vydržet něco takového jen málokdo. Vymoženosti a lidský kontakt nám začnou chybět, neboť již bez nich nejsme schopni vydržet. Opačný problém a to vydržet nápor moderní civilizace mají naopak tzv. přírodní kmeny. Tyto společnosti, které se drží dodnes například v Amazonii, na Filipínách, Nové Guinee či některých oblastech Afriky a Austrálie, žijí silně svázáni s přírodou. Tento vztah potom promítají i do svých sociálních a kulturních vzorců. Vzhledem k rozpínající se civilizaci ale jejich přirozená teritoria mizí a předpokládá se, že je jen otázkou času, kdy přírodní národy pohltí globalizace. Ovšem i v globalizovaném moderním světě lze nalézt izolované jedince či přímo skupiny. Asi nejznámější je z tohoto hlediska společnost Amišů, kteří jsou soustředěni v USA a Kanadě. Žijí bez elektřiny a mnohé jiné techniky, jezdí koňskými povozy a přísně dodržují bibli.
V souznění s přírodou
Společnosti obývající tzv. čtvrtý svět jsou nejčastěji lovci a sběrači. Oproti jedincům obývajícím „zemi třetího světa“, se tito většinou nikdy nesetkali s civilizací. Z tohoto důvodu si přírodní národy ponechaly mnoho ze své přirozenosti. Mají svou vlastní kulturu, zvyky a tradice, které dodržují. A jejich život má pro naši planetu význam z mnoha různých hledisek:
- Ekologický způsob života – přírodní národy se nesetkaly s civilizací. Nedošly k nim tedy materiály, jako jsou plasty či jiné nerozložitelné látky. Žijí z přírodnin, které opracovávají a které se v přírodě následně opět rozkládají. Přírodu rovněž neničí, ale ochraňují ji. Z náboženského hlediska pro ně Země představuje matku, která lidem i zvířatům dává duši. Proto je považována za posvátnou a chráněna.
- Hluboké znalosti přírody – většina přírodních národů žije hluboko v deštných pralesech nebo v odlehlých oblastech. Pokud by neznaly terén a místní přírodu, nepřežily by. Jejich znalosti přírodních poměrů, působení jednotlivých bylin, zvyky predátorů a další jsou tak na vysoké úrovni. Tyto informace si předávají z generace na generaci.
- Přirozené čerpání zdrojů – chatrče mají z hlíny a místních přírodních materiálů, jako lovci a sběrači si potravu obstarávají rovněž z přírody. Každý národ má jiný princip přerozdělování, všechny mají ale jedno společné – neberou si z přírody více, než potřebují. Zajišťují její obnovitelnost a přírodní zdroje čerpají pouze tak, aby se vše zvládlo znovu obnovit. Zároveň svým působením napomáhají udržovat rovnováhu v daném ekosystému.
Stinná stránka přírodního způsobu života
Ačkoliv život mimo civilizaci může působit harmonickým způsobem, skrývá v sobě mnoho těžkostí. Většinu úskalí, se kterými se musí přírodní národy potýkat, jim přináší moderní svět. Území, na kterých se národy totiž vyskytují, skýtají velké přírodní bohatství, po kterém touží nadnárodní společnosti. Proto mnoho zástupců těchto národů muselo navázat spolupráci s médii a informovat o praktikách, které proti nim korporace užívají. Nejen globalizace ale vrhá stín na přírodní národy. Některé problémy si tyto národy způsobují samy.
- Zaostalé zvyky a tradice – mnoho tradic přírodních národů vede ke zmrzačování jejích členů. Kmen Dani v Nové Guinei vyžaduje, aby si žena po úmrtí v rodině odsekla článek prstu. Kmen v Papui-Nové Guinei pro přechod do dospělosti vyžaduje po malých chlapcích, aby podstupovali skarifikaci, tedy vyrývání a opětovné otevírání jizev na kůži. Ta má potom připomínat krokodýlí kůži. Obřízka u mladých dívek je rovněž velmi probírané téma, stejně jako kanibalismus.
- Nemožnost odejít – ačkoliv, jak bylo výše zmíněno, v posledních letech z důvodu ochrany vlastního území odcházejí někteří jedinců kmenů do médií a komunikují se světem, většina členů odejít nesmí. Náboženství přírodní národů totiž udává, že pokud člověk opustí své rodné místo, opustí ho rovněž duchové jeho předků. A on uvnitř zemře. Opustit společnost tedy často nelze.
Přírodní národy se musí potýkat s mnoha různými problémy.
