Zatímco antropocentrismus je jako nauka, která upřednostňuje hodnotu člověka, známější, biocentrismus se dostává do popředí hlavně v posledních letech. Tento ekologický směr můžete znát také pod názvem hlubinná ekologie. Že hlavní postavení tu má příroda je patrné už ze samotného názvu – biocentrismus byl odvozen z řeckých slov „bios“ neboli život“ a „kentrom“, což znamená centrum, střed. Příroda tu není od toho, aby sloužila lidem, ale jako naše součást a my jako součást jí. Všechny živé bytosti jsou si na tomto světě rovni a nelze tak jeden živočišný druh nadřazovat jinému. Všechny druhy mají právo na svou existenci a je jedno, jestli jsou lidstvu užitečné nebo ne. Jsou důležité samy o sobě, jsou podstatné pro rozvoj něčeho dalšího. Jedině tak může být na světě zachována tzv. biodiverzita neboli různorodost. O biocentrismu se nyní mluví stále více především v reakci na to, že velké nadnárodní společnosti tyto názory neuznávají. Jejich ignorování potřeb přírody vyvolalo negativní reakce, jež vyústily právě v biocentrismus a hlubinnou ekologii.
Biocentrismus a hlubinná ekologie ve světě
Ačkoliv myšlenky na ochranu přírody byly již dříve, definice hlubinné ekologie byla sestava až v roce 1973. Učinil tak norský filosof Arne Næss. Na rozdíl od antropologického enviromentalismu se nedívá pouze na to, jak se lidé mohou chovat k přírodě ekologicky. Příroda je zde brána jako nadřazená, divočina by měla být zachována a člověk by se tak měl podřídit a nezatěžovat ji zbytečně. Mezi další představitele lze zařadit Johna Seeda, Davida Abrahama, Garyho Snydera nebo Billa Devalla. Mnoho myšlenek pocházejících z biocentrismu a také hlubinné ekologie se promítá do dnešních ekologických organizací jako je Greenpeace, Hnutí DUHA, Děti Země, Český svaz ochránců přírody, apod.
Měli bychom pochopit, že to příroda tu hraje hlavní roli. A ne člověk.
Jakým způsobem nahlíží biocentrismus a hlubinná ekologie na člověka
-
Nezneužívání přírody
Podle této teorie tu svět není jako zdroj, ze kterého si lidé mohou volně brát cokoliv chtějí. Každá živá věc je ve své podstatě důležitá, nezáleží pouze na tom, jestli je důležitá a užitečná pro člověka. Proto člověk nemá právo na to, aby tuto rozmanitost přírody ničil a rozhodoval o tom, co má v přírodě smysl a co ne. Rovnováha by měla být zachována, kdy člověk by měl přírodu používat pouze na pokrytí svých osobních základních potřeb.
Míra aktuálnosti: Mnohé ekologické organizace bojují za trvale udržitelné zemědělství, které by ochraňovalo biodiverzitu ve světě a nevyčerpávalo přírodu. Probíhají boje také za zachování a ochranu pralesů a živočichů a rostlin v nich, oceánů a klimatu obecně.
-
Jsme pouze součástí přírody
Nejsme pány tvorstva, nejsme nijak nadřazení. Všechno živé má svou vlastní ojedinělou hodnotu, kterou nelze určovat tím, jakou hodnotu jí přisuzuje člověk. Veškeré bytosti na Zemi jsou si navzájem rovné a to jak mezi lidmi, tak i oproti jiným živočišným druhům. Zvířata nejsou „jenom zvířata“, ale další živočišný druh, jako my, který se svou existencí podílí na biodiverzitě na Zemi.
Míra aktuálnosti: Boj za rovnoprávnost hýbe světem, prozatím se ale jedná o rovnoprávnost mezi lidmi. Mezi jednotlivými rasami, pohlavími či národnostmi. Rovnoprávnost z hlediska živočišných druhů ještě nyní nehraje takovou roli.
My jsme součástí přírody, patříme do ní stejně jako zvířata, rostliny, kameny.
-
Z přírody jsme a do ní se i vracíme
Život jako takový bychom neměli pojímat pouze jako „boj o přežití“. Má svou hodnotu z hlediska rozšiřování rozmanitosti na této planetě. Během něj bychom sice měli dodržovat určité principy, jako je žití v zájmu veškerého života. A rovněž naše smrt umožňuje podporu této rozmanitosti a to navrácením těla přírodě. Fyzická schránka se rozloží a navrátí se zpět do přírody, odkud vzešla.
Míra aktuálnosti: Koloběh života, kdy se narodíme, žijeme a následně zemřeme, aby po nás mohl přijít někdo další, funguje co je svět světem. Stejně jako ostatní organismy máme fyzické tělo, které je součástí tohoto koloběhu a smrt pomáhá v tomto udržovat rovnováhu.
-
Nutnost snížení zátěže
Lidé v současné době zasahují do přírody více, než by bylo vhodné. Z dlouhodobého hlediska je tento stav neudržitelný. Hon za vyšší životní úrovní je zde na úkor snižování kvality života. To znamená, že když si chceme v prosinci dopřát jahody, neváháme například chemicky infikovat rostliny a zemi a donutit je plodit i mimo přirozené období. Tyto chemikálie se ale poté tímto způsobem dostávají i do našeho těla. Rozkvět „nelidského“ života by rovněž potřeboval ulevit od nadměrné lidské populace.
Míra aktuálnosti: Neustále se zvyšující lidská populace a udržitelnost tohoto stavu je ve společnosti významně probírané téma. Některé země se rozhodli pro státem řízenou porodnost, ale v dnešní době už se od těchto metod opět upouští.
