Přítomnost člověka na světě od určitého okamžiku přestala sama o sobě dostačovat. Vyvolala tak otázku o smyslu tohoto bytí. Mnoho filosofů, umělců, osobností, ale i obyčejných lidí hledá dennodenně odpověď na tuto otázku, na cíl snažení lidského jedince. A podle úvah toho, kterého jednotlivce se může jedna otázka, „Jaký je smysl života?“ doslova rozpadnout na více otázek, které mohou znít například:
- Jaký má můj život smysl?
- Proč bych se měla nadále snažit a žít?
- Proč jsme všichni zde na této planetě?
- Co je mým posláním?
- Co je mi dáno tu po sobě zanechat?
Na všechny tyto otázky neexistuje uspokojivá odpověď. Problém vyvstává ve chvíli, kdy lidé odmítají svůj život žít, dokud jim nebude odpovězeno. Potřebují, aby jim život dával smysl, aby ho dle svého mohli uspokojivě žít. Jiným stačí, když se nebudí s pocitem nesmyslnosti, otázku smyslu poté řeší za pochodu a nehledají na ni odpověď tak usilovně. Zatímco populární literatura odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec osobou Douglase Adamse odpověděla, i bez vymezení základní otázky – odpověď je 42 – obecně na takovou otázku odpovědět nelze. Jde o to, že pro každého jedince je jeho smyslem něco jiného.
Dle psychologů je jisté jedno a to, že když budeme život trávit tím, že se mu budeme snažit „naroubovat“ smysl, potom ho můžeme tímto snažením naprosto promarnit. O smyslu života je důležité přemýšlet, ale ne touto činností trávit dny. Po takovém přemýšlení totiž můžeme dojít k jedinému závěru a to, že stejně na nic nepřijdeme. Pro někoho i takový závěr ale může být i odpovědí. Buď totiž může ke svému životu přistoupit tak, že smysl nemá, a tedy ho může trávit zábavou a jakoukoliv činností, jež ho baví, nebo bude věřit, že nějaký smysl má, i když mu pravděpodobně nikdy nebude vysvětleno jaký. Či že mu jednou bude dáno a smysl svého života prozře.
Žebříček hodnot
Podle průzkumů je zjištěno, že významnou roli, při hledání odpovědi na otázku smyslu života, hraje povolání, vzdělání, náboženské vyznání a politická situace daného člověka. Tyto aspekty totiž souvisí s životní situací jedince, který na základě nich sestavuje svůj žebříček hodnot. A od toho poté často odvozuje smysl své osobní existence. Z celosvětového hlediska se žebříčkem hodnot jedinců zabývá projekt World Values Survey, který od roku 1981 zkoumá hodnoty a přesvědčení lidí, jak se mění a jaký dopad na ně má sociální a politická situace. Do tohoto výzkumu jsou zapojeny státy celého světa, jejichž počet se pohybuje přes sto. Statistiky vznikají cca jednou za 4 roky. Zjišťována jsou data z hlediska podpory demokracie, tolerance cizinců, etnických menšin, rovnosti mužů a žen, náboženství, globalizace, životního prostředí, práce, rodiny, politiky, národní identity, kultury, rozmanitosti, nejistoty a subjektivní pocity pohody.
Podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR z roku 2005 byl sestaven žebříček hodnot v české společnosti. Mezi tři nejdůležitější aspekty patří stálý partner, touha po dětech a úspěch v zaměstnání. Tyto tři body shodně stavěli na první tři příčky muži i ženy, i když v trochu jiném pořadí. Pro ženy bylo nejdůležitější mít děti, poté stálého partnera a následně úspěch v zaměstnání. Muži pociťovali za nejvýznamnější mít po svém boku stálou partnerku, poté chtěli dosáhnout úspěchu v zaměstnání a touhu po dětech uváděli na třetí místo. Další čtyři proměnné hodnotila obě pohlaví stejně. Jednalo se o sňatek, dosažení co nejvyššího vzdělání, čas na záliby a pestrý společenský život, v tomto pořadí. Nutno zdůraznit, že hodnoty v tomto průzkumu byly dané, respondenti jim pouze dávali hodnocení.
Maslowova pyramida potřeb je jakýmsi základním žebříčkem toho, co člověk potřebuje z hlediska svého zajištění. Pokud má uspokojené nižší potřeby, lze přistoupit k uspokojování duševních tužeb po poznání.
Logoterapie, existenciální analýza
Protože otázka smyslu života velmi trápí lidskou mysl, je mu poměrně velký prostor věnován i na poli psychologie. Zde se hledí na tzv. logos, přeloženo z řečtiny „smysl“. Promítá se například do logoterapie, což je psychoterapeutická metoda, a existenciální analýzy, tedy psychoterapeutického přístupu, obojí vyvinuté rakouským psychiatrem Viktorem E. Franklem. Přístup i metoda staví vedle základní „touhy po slasti“ a „touhy po moci“ na roveň „touhu po smyslu“. Existenciální analýza v sobě ukrývá jednak základ filosoficko-antropologické logoterapie, jednak teoreticko-výzkumný aspekt. V první rovině jde o to, správně si položit otázku. Podle Frankla není onou nejdůležitější otázkou „Jaký má život smysl?“, ale otázka „Jaký smysl chci dát svému životu?“. Odpověď na takovou otázku nelze potom hledat ve vnějším světě, ale uvnitř sebe sama. Každý si na ni může odpověď pouze sám. Frankl obyčejně vidí smysl ve vykonání nějakého skutku, prožití určitého zážitku (nejčastěji láska) či v utrpení, které poté vede k osobnímu vítězství člověka. Ve druhé rovině existenciální analýzy lze přistoupit k terapii, která má daného člověka přivést k prožití odpovědnosti za své osobní bytí.
Odpovědi podle populárních přístupů
V současné době existuje na otázku „Jaký je smysl života?“ nespočet odpovědí. Žádná z nich ale není konkrétní, žádná z nich neuspokojuje touhu po smyslu každého. Skutečnou a plnohodnotnou odpověď si totiž může dát pouze každý jeden člověk sám. Odpovědi, které poskytuje dnešní doba, ztotožňují smysl s účelem a odpovídají tedy spíše než na smysl života na jeho účel. Například z hlediska biologického tedy odpovědi uvádějí, že smyslem života je, aby člověk přežil, aby se vyvíjel nebo aby žil věčně či se o to alespoň pokoušel. Z hlediska získávání moudrosti odpovědi uvádějí, že je tu člověk proto, aby se toho naučil co nejvíce, aby viděl svět, aby následoval stopy svých předchůdců, aby hledal skutečný smysl života.
Nejběžněji užívané odpovědi se zaměřují na potenciál každého jedince a uvádí, že účelem života je to, aby se člověk realizoval, aby následoval své sny, aby se stal tím, kým chce být, aby hledal štěstí, aby byl člověk sám sebou. Mnoho lidí hledá smysl života v náboženské rovině, v uctívání Boha, k poznání Boží moudrosti, či v konání dobrých věcí, jako je rozšiřování bohatství, snižování útlaku lidí, vytváření rovných příležitostí či pomáhání druhým. Určitá část hédonistů vidí smysl života v lásce, kráse života či užívání života. Neboť život je dar, který nám byl dán a který by neměl být promarněn.
Na otázku smyslu svého života si musí odpovědět každý sám. Obvykle se vychází z hodnot, které daného člověka činí šťastným.
