Víra v osudová setkání, v řetězení určitých událostí či v to, že je náš život nějakým způsobem řízen jsou faktory, které přetrvávají už od antiky do současnosti. Zkrátka někdo za událostí vidí náhodu, jiný osud a další důsledek předcházejících dějů. Příznivci názoru, že všechno důležité je v životě víceméně určeno a dáno osudem, se nazývají fatalisté. Dle nich nelze přitom na průběhu v podstatě nic změnit. A to i přesto, že velmi často můžeme slyšet v různých pohádkách a příbězích, jak se právě o toto někdo pokoušel – „chtěl změnit svůj osud“. To, co mu bylo dáno do vínku. Trochu méně striktní je v tomto ohledu determinismus. Ten říká, že příběh člověka a to, co se mu stane, je dáno jako důsledek předcházejících událostí. Podle tohoto filosofického přesvědčení je stav věcí závislý na kauzalitě v souvislosti s dřívějšími okamžiky. Díky těmto zákonitostem je možná pouze jedna budoucnost a ta je tedy do jisté míry rovněž předvídatelná. Úvahy o lidském životě řízeném určitými principy, které nejsou božskou záležitostí, lze nalézt už v antickém Řecku. Vždyť determinismus je z latinského de-terminare (vymezovat) a fatalismus z latinského fatum či fatalis (osud, osudový).
Determinismus a fatalismus ve světě
Atomisté Leukippos a Démokritos věřili, že vesmír a procesy v něm jsou čistě mechanického charakteru. Tito antičtí myslitelé jsou v podstatě zakladatelé myšlenky determinismu. Jedna událost navazuje na druhou, přičemž tento děj je striktně kauzální. Determinismus si do jisté míry rozumí i s dnešními moderními názory. Setkáme se s ním ve vědě jako takové či konkrétně například v genetice či matematice. U fatalismu je potom velmi důležité jméno amerického filosofa Richarda Taylora. Ten byl příznivcem teorie o logickém fatalismu. Dle něho například platí, že pokud má zítra dojít k vojenské bitvě, potom k ní nemůže dojít dnes, protože potom by neplatilo, že k ní dojde zítra. Podobné myšlenky produkoval i v antice Aristoteles.
Jakým způsobem nahlíží determinismus a fatalismus na člověka
-
Paradox svobodné vůle
Přesvědčení o tom, že si sami řídíme svůj vlastní život je dle těchto teorií mylné. Náš život je pouze důsledkem toho, co už se stalo. A to, co konáme nyní, to se stane východiskem pro věci následující. Přitom většina toho, co už se stala nebo se právě odehrává, je námi neovlivnitelná. Jedinec, který ale i přesto věří, že by si mohl život žít podle sebe, bude pouze neustále zklamáván. Nikdy se mu nepovede dosáhnout toho, co by chtěl, nebo se jeho touhy postupně přizpůsobí dané situaci, aniž by si to uvědomoval. Svobodná vůle a možnost rozhodování je podle determinismu a fatalismu zkrátka a dobře pouhá iluze. My přitom můžeme dosáhnout nanejvýš toho, že tento úděl pochopíme a povzneseme se na něj. S otázkou svobodné vůle ještě významně souvisí otázka odpovědnosti za své činy. Jak totiž můžeme být vlastně zodpovědní za to, co jsme udělali, když nám to bylo přisouzeno?
Míra aktuálnosti: Moderní svět nabízí téměř všechno, ale přesto jsou v něm lidé, kteří jsou hladoví, bez domova, chudí, nemocní, apod. Kdyby tito jedinci doopravdy mohli změnit svůj osud, jistě by nic takového ve světě neexistovalo.
Kterou cestu si vyberete? A jste si jistí, že vaše rozhodnutí už není dávno dané?
-
Co se má stát, stane se
„Podle osudu každé bytosti, Ten, kdo ustanovil řád, nechává každého jednat. To, co se nemá stát, se nikdy nestane, ať se jakkoli snažíte. To, co se má stát, se stane, ať se jakkoli snažíte tomu zabránit. To je jisté. Proto je moudré zůstat tichý.“ Toto pronesl tamilský mudrc Ramana Maharši, který již v 16 letech dosáhl svého duchovního probuzení a odešel z domova. Žil na přelomu 19. a 20. století, dnes však nelze jeho slova brát důsledně, ačkoliv myšlenka samotná zůstává stále živá. Nemá smysl nechávat se jen tak unášet život a nic nečinit, protože bez toho, aniž bychom pokoušeli jiné možnosti v podstatě nemáme šanci zjistit, co nám bylo dáno.
Míra aktuálnosti: Nechávat vše na osudu a poté si stěžovat na výsledky je poměrně snadné. A to dokonce tak snadné, že to mnoho lidí takto dodnes činí.
-
Smrt přijde až bude čas
Jak bylo řečeno výše, co se stát nemá, tak se také nestane. A to platí i pro smrt. Ta je samozřejmě brána jako nevyhnutelná, ale fatalismus říká, existuje určité datum a čas, ve který nastane. Do té doby všechny nehody nebo katastrofy dopadnou dobře. Determinismus smrt rovněž předpovídá, ale jako důsledek předchozích událostí. V podstatě si tedy podle této teorie cestičku ke své smrti ušlapáváme sami jako důsledek svých činů. Vykonáme-li něco hloupého, smrt na sebe nenechá čekat.
Míra aktuálnosti: Počet hazardérů se životem se zvýšil především s popularizací sociálních sítí. Touha vyfotit se na krásném, byť nebezpečném místě stála už poměrně dost životů. Pokud by to ale neměli zapsané ve svém osudu, nestalo by se tak. Proto si ve zprávách může často přečíst zprávu o někom, kdo „zázrakem přežil“, „přežil svou smrt“ nebo „o vlásek unikl“. Ještě zkrátka nebyl čas jejich smrti.
Není nutné se schovávat. Každý máme své datum smrti a dokud nepřijde je možné vše, co chceme.
