Smrt na žádost, smrt na přání, dobrovolná smrt se svolením či eutanázie. Tento poslední pojem vznikl spojení dvou řeckých slov a to „eu“ neboli „dobrý“ a „thanatos“ neboli „smrt“. V podstatě jde tedy tzv. dobrou smrt, kdy tato proběhne se svolením umírajícího. V mnoha zemích, včetně České republiky, je ale tento čin zakázán a podle trestního práva je eutanázie považována za vraždu. A právě z tohoto důvodu se jedná o velmi diskutabilní téma. Zatímco jeden tábor uznává eutanázii jako něco, na co má každý jedinec právo, druhý tábor to odmítá a považuje za vraždu.
Tyto dialogy se vedou už od počátku 18.století a zasahují nejenom oblast právní a morální, ale především etickou. Největším argumentem zde zůstává, že člověk má právo si o svém životě rozhodnout sám a stejně i o své smrti. Takže když může o své smrti rozhodnout ve formě sebevraždy, měl by mít také právo o toto někoho požádat.
Pravidla pro využití
Přestože názory na eutanázii nejsou ve světě jednotné, existují státy, kde je povolená. Jde o Belgii, Lucembursko, Nizozemsko, USA, Kanadu a Švýcarsko. V těchto zemích se praktikuje tzv. aktivní eutanázie, tedy lékařem poskytnutá asistovaná sebevražda. Tzv. pasivní eutanázie umožňuje klientovi přerušit „léčbu“, která ho doposud udržuje při životě. Tento druh eutanázie se aplikuje v Dánsku, Finsku, Francii, Irsku, Itálii, Mexiku a Německu. Ačkoliv každá země má svůj vlastní právní výklad a definici eutanázie, určité aspekty se opakují. Jedná se například o to, že:
- žádost o usmrcení musí pocházet přímo od pacienta
- žádost musí být svobodná, chtěná, dobře rozmyšlená, pevná a nevyvratitelná
- eutanázie musí být provedena lékařem
- lékař musí situaci konzultovat s jiným lékařem, jenž má v této oblasti zkušenosti
- stav pacienta musí působit výrazné útrapy, bez jakékoliv perspektivy na zlepšení
- eutanázie musí být až posledním řešením po zvážení všech ostatních možností
- pacient musí být plnoletý nebo prohlášen za plnoletého
Eutanázii musí provést lékař.
Eutanázie – PRO
Eutanázie má mnoho svých zastánců, kteří s tímto činem souhlasí. Zde jsou některé jejich argumenty, podle nichž hodnotí eutanázii jako milosrdenství.
- Důstojný odchod – každý jedinec by měl mít právo na zvolení způsobu odchodu. Ve smrti není zachována důstojnost nikomu, ale při odcházení lze ještě něco takového zajistit. Nevyléčitelně nemocní pacienti chtějí svět většinou opouštět se ctí a bez pocitu studu.
- Úleva od bolesti – ať už se jedná o bolest psychickou nebo fyzickou. Snášet ukrutnou bolest každou hodinu, každou minutu a každou vteřinu každého dne po dlouhý čas vede mnoho pacientů právě k žádosti o eutanázii. Ukončit takové utrpení pro ně znamená úlevu.
- Možnost svobodné volby – velkým tématem je také svobodné rozhodování. O svém životě si dle zastánců eutanázie rozhodujeme sami a stejně jako můžeme spáchat sebevraždu, proč bychom nemohli vykonat tento akt prostřednictvím někoho jiného ve chvíli, kdy už sami nemůžeme?
Eutanázie – PROTI
Názory, nesouhlasící s eutanázií, mají rovněž mnoho bodů, ve kterých vidí rozpor. Vzhledem k nevyjasnění v těchto bodech nepovažují eutanázii za adekvátní řešení.
- Diagnóza – vždy tu existuje nějaká šance, že se stav pacienta změní. Lékař se rovněž mohl zmýlit a konečná diagnóza nemusí být správná. Ať už o eutanázii pacient skutečně uvažuje či nikoliv, vždy je lepší nechat jeho stav zhodnotit více různými odborníky.
- Zneužití situace – velké obavy panují rovněž ze zneužívání situace. Umírající pacient se může nechat ve slabé chvíli přesvědčit od pozůstalých, jejichž pohnutky nesouvisí se zastavením utrpení, ale obohacením se na dědictví či majetcích.
- Náboženské hledisko – v mnoha oddílech bible lze nalézt texty, vymezující se proti sebevraždě a zabíjení. Odpůrci eutanázie přitom v tomto aktu vidí právě ono zabití a vraždu. Věřící vidí život jako dar od Boha, kdy my nemáme právo jej započínat nebo předčasně ukončovat. Eutanázie je tedy podle nich čin zaměření proti víře.
- Morální hledisko – smrt na žádost většinou vykonává lékař či jiný odborník. Ve chvíli, kdy pacient skoná, se ale tento stává v podstatě vrahem. Pomohl jinému člověku ukončit jeho život, který by za stávajících okolností mohl pokračovat. Vnitřně se s tímto činem vyrovnat nepředstavuje z hlediska psychologie nic jednoduchého. Naopak zůstává otázkou, jaké důsledky na psychiku člověka to bude mít.
Jedná se o skutečnou vůli pacienta?
