Ekologie je ve společnosti velké téma. Lidé jezdí hybridními dopravními prostředky. Konzumují ekologicky získávané potraviny z udržitelného hospodářství. Využívají energii z obnovitelných zdrojů. A následně dojde na pohřeb, který najednou do ovzduší vypustí 250 liber oxidu uhličitého, tedy stejně jako jedna americká domácnost za šest dní. Tradiční formy pohřbu, tedy kremace a pohřeb do země, jsou z hlediska znečišťování přírody celkem agresivními metodami. Kremace kromě vyprodukování oxidu uhličitého navíc také spotřebuje během jednoho zpopelnění elektřinu a plyn, který by vystačil na cestu dlouhou 500 mil. A pohřeb do země je z hlediska ekologie snad ještě horší. Výroba rakví každoročně spolkne 100 tisíc tun oceli, 1,5 milionu tun betonu, 77 tisíc stromů a 4,3 milionu galonů balzamovací tekutiny. Kromě toho jisté studie říkají, že tato tekutina stejně vytéká do půdy a kontaminuje ji, stejně jako přilehlé vodní zdroje. Vzhledem k těmto číslům jsou již v chodu některé možnosti ekologického pohřbu.
-
Houbový pohřeb
Houby se živí tak, že získávají látky rozkladem odumřelých živočišných či rostlinných těl. A protože lidi rádi jedí houby, zakladatele houbového pohřbívání Coeico s jeho společníkem Jae Rhim Lee napadlo tuto službu houbám oplatit. Vymysleli tzv. ninja pyžamo, které obsahuje speciální houbové spóry. Tento oblek se poté natáhne na tělo zemřelého. Houby postupně tělo přeměňují a vyživují jím sebe i další organismy v lese. Jedovaté toxiny, které se v našem těle vyskytují tak přecházejí do atmosféry neškodně, protože houby si s jejich zpracováním umí poradit.
Houby umí beze zbytku přeměnit odumřelá těla živočichů nebo rostlin a čerpat z nich energii a živiny.
-
Vodní kremace
Ačkoliv tento druh pohřbu může někomu splývat s vodním pohřbem, kdy je mrtvé tělo jednoduše hozeno do moře nebo oceánu, tento proces je mnohem složitější. Probíhá tak, že tělo zemřelého je uloženo do speciální nádoby s oceli, ve které se nachází roztok obsahující 95% vody a 5% hydroxidu draselného či sodného. Poté dochází k ohřevu „rakve“ téměř na 180°C. Během tohoto procesu dochází k rozpuštění těla stejným způsobem, jako kdyby bylo uloženo v zemi. Zatímco přírodě by to však trvalo měsíce možná roky, zde dochází k rozpadu po cca 20 hodinách. V nádobě zůstává pouze kostra či její části, která se rozemele na bílý prach, jež se předá pozůstalým. Tento druh pohřbu byl legalizován v Kalifornii v roce 2017, přičemž se následně přidalo dalších 14 amerických států a tři kanadské provincie.
-
Farmy s těly
Antropolog William Bass přišel již v 70.letech s netradičním způsobem využití těl zemřelých. Z těl darovaných pro vědecké účely vybudoval farmu s těly, kde se zkoumají různé způsoby scénářů přírodního rozkladu těla. Forenzní antropologové tak mohou experimentovat s tím, jak dlouho se tělo bude rozkládat například v bažině, když ho sní vrány nebo jak se bude proměňovat v jezírku apod. Tyto poznatky jsou nejen pro antropology, ale také například detektivy velkým přínosem. V USA se těchto farem zatím nachází sedm, plánují se ale další.
-
Zelený pohřeb
S voláním po ekologičtější formě pohřbů, které nezahrnují nic takového, jako je pojídání houbami či pitvání těla zesnulého antropology, dochází k úpravě tradičního způsobu pohřbívání. Tzv. zelené pohřby se dostávají čím dál více do módy, neboť nejenomže nezatěžují Zemi, ale v porovnání s nákladnými pohřebními rituály jsou i levnější. V případě zeleného pohřbu dochází k uložení zemřelého do rakve, která je rozložitelná nebo proutěná, či je tělo jen tak zahalené v nebělené bílé látce. Hrob je vykopán ručně pracovníky poskytujícími zelené pohřby nebo samotnými příbuznými. Mrtvý není balzamován ani jinak konzervován. Díky tomu se jeho tělo může přirozeně rozkládat a posloužit k vyživení přírody. Mnoho zelených hřbitovů dokonce slouží jako útočiště pro divoká zvířata. Pozůstalí si mohou vybrat, jaké divoké trávy a rostliny budou zdobit hrob jejich blízkého.
-
Tibetský rituál smrti
Tibeťané věří, že aby mohla být povzbuzena dobrá karma zemřelého, je potřeba zajistit odpoutání duše od fyzického těla. K tomu dochází tak, že tělo je přeneseno na prostranství, kde se ponechá volně přístupné supům. Jednak jim poslouží jako potrava, jednak má tento buddhistický rituál zajistit, že tělo zemřelého bude povzneseno. K tomuto rituálu je přistupováno i z praktického důvodu – v Tibetu je kvůli skalnatému podloží téměř nemožné vykopat hrob a nedostatek dřeva neumožňuje zpopelnění. Tibeťané věří, že tento rituál umožní zemřelému snadnější reinkarnaci.
-
Pohřeb do mořských vln
Jak již bylo zmíněno výše, vodní pohřeb v podstatě spočívá v tom, že lidské tělo je vhozeno do moře nebo oceánu, aby se zde přirozeně rozložilo, případně posloužilo jako potrava pro podmořský život. Samozřejmě tento druh pohřbu nelze vykonávat kdekoliv. Na pobřeží USA slouží k tomuto účelu určité oblasti či jsou prodávány ve vodě rozložitelné urny. Společnosti, které vykonávají pohřby do vody, zajistí pro pozůstalé loď, přičemž před samotným úkonem umožní vykonání pohřebního rituálu. Tento druh pohřbu rozhodně není určen pro každého, ale většina námořníků či milovníků moře toto považuje za největší poctu, jež se jim může dostat. Inspirace k tomuto pohřbu pochází od pohřebních tradic Vikingů, námořníků a pirátů.
Pohřbívání do moře nebo oceánu má starou historii. Používali ho už i Vikingové, námořníci nebo třeba piráti.
