Když se narodíme, dokážeme vnímat svět kolem sebe pouze omezeně. Novorozenec rozpoznává předměty pouze ve vzdálenosti cca 30 centimetrů od svého obličeje. Teprve postupně se jeho zrak zlepšuje a rovněž vnímání toho, co se kolem něho děje. Už ale od tohoto prvního okamžiku až do své smrti si vytváří určitý náhled na svět, který se pozměňuje a doplňuje podle přibývajících zkušeností. A ty mohou být samozřejmě dobré i špatné. Především ty špatné, jako je zrada kamaráda, selhání, chyba, rozchod s milovanou osobou či ztráta někoho blízkého, formují naše já a naši osobnost. A tím dochází k postupnému přeměňování našeho pohledu život jako takový. Malé problémy mohou vést ke katastrofám, mírné zmatení až k zoufalství nad zmatkem, ve kterém je náš život. Obecně lze říct, že lidé se dělí do tří kategorií: na optimisty, realisty a pesimisty. Optimisté mají sklon posuzovat věci z té lepší stránky oproti pesimistům, jež jsou přesvědčeni, že je špatně a bude ještě hůře. Realisté tedy z tohoto dělení vycházejí jako nejstřízlivější, neboť zpravidla nemývají příliš vysoká očekávání. A přesto podle posledních zjištění jsou inteligentní lidé spíše pesimisté než optimisté – proč to?
Optimistické dětství
V dětství jsme plní ideálů. Svět se nám zdá jako místo plné sladkostí, zábavy, hřišť a pohádek. Připadá nám, jako kdyby to vesmír udělal právě pro nás, pro naše pobavení. Po celé dětství nás televize bombarduje populární kulturou, jako jsou filmy, seriály, televizní show. To v nás podporuje nadějný optimismus a ideály, že budeme mít život stejně hezký a příjemný, jako naši animovaní hrdinové. Že:
- si snadno nalezneme nové přátele
- pravou lásku poznáme na první pohled
- úžasný životní styl není snem
- naše práce bude zajímavá a naplňující a my v ní budeme úspěšní
- můžeme mít všechny cool věci, které chceme
Ačkoliv nás všechny tyto aspekty utvrzují v tom, že život může probíhat hladce jako na drátkách, už jako mladiství si začneme všímat, že ne vždycky tomu tak je. Se stále dalšími zkušenostmi je v nás optimismus ubíjen k poslušnosti. Následkem čehož zjišťujeme, že díky neustálým zklamáním nejsme schopni zapadnout do řady a žít reálným způsobem života. A přitom v těch filmech to všechno vypadalo tak jednoduše. A právě v tomto okamžiku dochází často ke kapitulaci individualismus a optimismus a je nahrazen jistou dávkou pesimismu.
Dětství je kouzelné období, ve kterém je možné všechno.
Pesimismus je součástí života
Buddhismus říká, že život je neustálé utrpení. Křesťanství proklamuje, že stav lidstva je způsobován pokušením a nedokonalostmi. Existencionalismus a absurdismus dodávají, že jsme stíháni našimi bezvýznamnými potřebami, které potřebujeme ve svém bezvýznamném životě. Stoicismus říká, že svět řídí prozřetelnost a my se jí máme poddat. Určitý druh pesimismu byl tedy vždycky zařazován do mnohých velkých filosofických konstruktů. Jeho přítomnost je ale v našem životě poměrně významná, neboť jistá dávka pesimismu:
- umožňuje lepší schopnost se adaptovat
- vede k užívání důvodného optimismu
- je nezbytná pro adekvátní rozhodování
- pomáhá nám krotit naše očekávání a slouží jako polstrování proti zklamání
- nám připomíná, že někdy mohou jít věci i poměrně dost špatně, a my přesto budeme OK
Výrazněji pesimističtí jsou přitom podle vědců inteligentnější lidé. Tito jsou schopni mnohem lepšího verbálního vyjadřování a hlubšího přemýšlení. Zhodnocují totiž o možných budoucích negativních událostech na základě těch minulých, a proto jsou lepší ve vyhodnocování různých situací, které dokážou posoudit detailněji.
Jak k životu přistupovat
Analogie se sklenicí vody, která je buď napůl plná nebo napůl prázdná, je známá snad každému. Nutno podotknout, že tato sklenice do poloviny naplněná vodou je doopravdy napůl plná i napůl prázdná, a to v jeden stejný okamžik. A na každou věc stejně jako v případě sklenice, existují dva způsoby náhledu, a to tu samou chvíli. Nelze k věcem přistupovat jenom z jedné perspektivy. Stejně tak bychom totiž mohli říct, že tato sklenice s vodou se může kdykoliv roztříštit, ale přitom v tento okamžik vidíme, že je ještě celá. Jednoduše lze tedy říct, že bychom měli být pesimističtí ohledně světa, jeho zmatenosti a nejasnosti, stejně jako životních situací, ale zároveň bychom měli být optimističtí ohledně naší schopnosti postavit se tomu čelem. A tento postoj lze trénovat těmito sedmi kroky:
- Nastalou situaci řešit v klidu a hledat v ní výhody.
- Očekávat, že ne každý den bude ten nejlepší nebo nejhorší.
- Naočkovat dobrou náladou lidi kolem sebe.
- Nechat se strhnout k pozitivnímu myšlení svým okolím.
- Soustředit se pouze na věci, které mohu ovlivnit.
- Psát si o svých úspěších, vést si pozitivní deníček se vzpomínkami a myšlenkami.
- Soustředit se pouze na přítomnost.
Piště si pozitivní deníček. Vždycky, když se vám něco povede, zaznamenejte si to do něj!
