Pud sebezáchovy nebo také pud přežití tvoří základní psychické vybavení každého člověka. Tato vrozená reakce má jediný cíl a to aktivovat člověka k tomu, aby si zachoval vlastní život. Díky tomu je jedinec schopen přežít a vydržet mnohem více, než by si kdy pomyslel. V krizové situaci dochází k útěku od nebezpečí, útoku nebo ke strnutí. Tyto reakce se mohou vzájemně střídat a to obzvlášť tehdy, pokud nebezpečný stav přetrvává. S tímto se musí potýkat lidé, kteří například přežijí následky nějaké katastrofy a jsou odkázáni sami na sebe popř. na určitou skupinku lidí. Jakmile je pud sebezáchovy u člověka aktivován, je schopen pro své přežití vydržet téměř cokoliv a rovněž pro něj i cokoliv udělat. O tom, jak silný je to hnací motor se lze přesvědčit v těchto filmech, které odrážejí skutečné události o lidech s mimořádným pudem přežití.
Přežít: Zázrak v Andách (1993)
Událost nazývaná jako „zázrak v Andách“ nebo též let Uruguayan Air Force 571 se odehrála v roce 1972 v pohoří Andy v Jižní Americe. Vysoko v horách se zde v důsledku chyby pilotů zřítilo menší letadlo, které převáželo ragbyový tým Old Christians Club s několika dalšími lidmi. Na palubě bylo celkem 45 lidí. Ti, kteří přežili pád, se rozhodli vyčkat v trupu letadla na pomoc, která ale stále nepřicházela. Když přeživší z malého rádia, ze kterého ale nemohli vysílat, uslyšeli, že pátrací akce byla odvolána, pochopili, že se budou muset zachránit sami. Během jejich 72 dní dlouhého utrpení byli nuceni z nedostatku jídla pojídat mrtvé, a překonat mrazy, které vysoko v horách klesaly v noci až k -30°C. Jednu noc je rovněž zasypala lavina, která vnikla přímo do trupu letadla, kde přespávali. Zemřeli další lidé. Nakonec dva z těchto přeživších vykonali dlouhou cestu přes Andy, aby došlo pro pomoc pro zbývajících 14 lidí. Kvůli chybné poloze, kterou jim udal jeden z pilotů, museli ujít během své desetidenní poutě 40 kilometrů. Teprve poté potkali chilského pastevce, který zavolal pomoc.
Přeživší museli přežít ukrutné mrazy. Ze 45 lidí přežilo pouhých 16.
Než přišla bouře (2018)
Příběh Tami Oldham Ashcraft se odehrál v roce 1983. Tato dvaceti-tříletá dívka byla zkušená námořnice, stejně jako její snoubenec, se kterým se vypravila z Tahiti do San Diega na třináctimetrové jachtě Hazana. Během plavby se ale dostali do cesty hurikánu 4. stupně, proti jehož desetimetrovým vlnám a větru o rychlosti 220 km/h neměli šanci. Snoubenec Tami zahynul a Tami se probudila na zničené jachtě, která se na vodě držela jen silou vůle. Při vyklízení podpalubí našla Tami sextant, se kterým byla schopná určit svou polohu a lokalizovat nejbližší pevninu. Kvůli zničené plachtě musela s lodí driftovat a využívat mořských proudů, aby se přibližovala ke svému cíli. Ačkoliv ji dvakrát v dohledové vzdálenosti míjela velká loď, zachráněna byla až po 41 dnech na moři menší výzkumnou lodí. Po jachtě se totiž ani nepátralo, byla považována za potopenou a Tami se snoubencem za utonulé. Tami se během své plavby musela potýkat s psychickými problémy způsobenými ztrátou milovaného muže, hladem, nedostatkem pitné vody a spalujícím sluncem.
Revenant Zmrtvýchvstání (2015)
Film s Leonardem DiCapriem zachovává z příběhu Hugha Glassem opravdu jen základní kostru. Tento lovec kožešin, obchodník a hraničář musel o svůj život bojovat v roce 1823. Během jedné z výprav byl napaden medvědem grizzlym, které ho velmi vážně zranil. Zbytek výpravy pro něj vytvořil provizorní nosítka a dva dny jej vezl s sebou. Významně je to ale zpomalovalo a oni potřebovali být včas zpět kvůli dalšímu lovu, a proto se velitel výpravy rozhodl nechat dva ze svých mužů u raněného. Ti měli počkat až zemře, pohřbít ho a dohnat zbytek výpravy. Podle jedné verze muži začali hrob kopat, ale překvapil je útok Indiánů, a proto utekli i s Hughovým vybavením. Podle verze druhé měli pár dní počkat a když je nebavilo čekat, protože Hugh se neměl k tomu, aby umřel, okradli ho a nechali na pospas jeho osudu. Ať tak nebo tak, Hugh zůstal raněný uprostřed pustiny bez zbraně.
Zpočátku se dokázal pouze plazit, přičemž se živil vodou z potoka a bobulemi či kořínky. Rány se mu postupně zacelovaly, takže později byl schopen i něco málo ujít. Aby předešel gangréně, nechával červi, aby mu čistili ránu ožíráním nakaženého masa. Podle jedné verze se Hugh dokázal přeplazit 200 kilometrů dlouhou trasu za 6 týdnů, během které i kousek plaval na voru, do pevnosti Kiowa. Podle jiné ho po několika týdnech našli Indiáni, kteří se o něho postarali a pomohli se do pevnosti dostat. Faktem tak jako tak zůstává, že Hugh Glass přežil.
127 hodin (2010)
Aron Ralston je horolezec, dobrodruh a motivační řečník, který se sám dokázal dostat ze smrtelné pasti. V roce 2003 se vypravil do kaňonu Blue John, aniž by o tom někoho informoval. Během slézání úzkým prostorem uvolnil balvan, který mu následně přimáčkl ruku ke stěně kaňonu. Neměl s sebou téměř žádné zásoby, pouze 350 ml vody a dvě burrita. Pomoc neměl jak kontaktovat a záchrana někým jiným téměř nepřipadala v úvahu. Balvan vážící 360 kilogramů se pokoušel osekávat i odvalit, ale jeho úsilí bylo marné. Po pěti dnech v kaňonu mu došla voda a potrava, takže byl nucen pít vlastní moč. Do skály nad sebou vytesal své jméno, datum narození a předpokládané datum úmrtí, také natočil na malou kameru rozloučení pro svou rodinu.
Dehydratovaný Aron ale během noci halucinoval a viděl, jak si hraje se svým budoucím dítětem, přičemž mu chybí část pravé ruky. Na základě tohoto vidění začal uvažovat o amputaci končetiny, která mu pod balvanem už začínala uhnívat. Neměl na to ale potřebné vybavení, pouze tupý nůž. Teprve po mnoha dalších hodinách přišel na to, jak si ruku vykroutit a zlámat velké kosti, aby poté mohl kůži a maso přeřezat nožíkem. Hlavní tepny si nechal až nakonec, protože věděl, že pokud ho včas někdo nenajde, tak vykrvácí. Čekala ho ještě zhruba desetikilometrová cesta a dvacetimetrový sráz, než ho po 4 hodinách našla jedna nizozemská rodina na výletě, která zavolala pomoc. V té době už po něm bylo vyhlášené pátrání a záchranáři jej v dané oblasti hledali.
Národní park Canyonlands, kde najdete i kaňon Blue John, se nachází v Utahu.
