Na začátek tohoto článku si povíme jeden příběh. Je o muži jménem Erik. Erik má psa Novu, se kterým chodí každý den na procházku. Během jedné z těchto procházek se najednou Nova Erikovi vytrhne z ruky a utíká. Spatřila totiž králíka. Pes Nova pronásleduje králíka, neregistruje, že na ni páníček volá. Běží tak dlouho, dokud vidí králíka. Když jí králík zmizí z očí, zjišťuje, že páníčka už nikde nevidí. A stejně tak páníček nevidí Novu. Nova je ztracená. Erik po ní dlouho do večera pátrá. Poté požádá o pomoc s hledáním své sousedy a přátele, ale Nova je i nadále k nenalezení.
- Erik si pomyslí, jak hroznou má smůlu. Jak velká smůla byla, že králík skákal přes cestu v tak špatný čas a on nedokázal Novu udržet.
O týden později se Erikovi ozve žena, která psa našla. Jmenuje se Vanesa a je velmi krásná. Je přibližně v Erikově věku. Padnou si do oka a v následujících týdnech chodí společně ven. Do kavárny, do parku, do kina. Vanesa se zdá Erikovi vtipná, milá, okouzlující, zdá se mu jednoduše dokonalá. Vanesa a Erik se do sebe brzy zamilují.
- Erik si pomyslí, jaké měl štěstí, že to byla zrovna Vanesa, kdo byl na správném místě ve správný čas. Že to byla ona, kdo našel a vrátil Novu.
O pár měsíců později jede Erik vyzvednout Vanesu. Během cesty má autonehodu. Probudí se v nemocnici, kde mu doktor řekne, že utrpěl zranění na hlavě. Erik se musí podrobit vyšetření mozku, který může mít poškozený.
- Erik si pomyslí, jakou měl smůlu. Kvůli tomu, že jel přesně v tento čas a přesně tímto místem vyzvednout Vanesu, může mít zničený život.
Další den přijde k Erikovi do pokoje lékař, aby mu řekl výsledky vyšetření. Má pro Erika dobrou a špatnou zprávu. Erik chce nejdříve slyšet tu špatnou. Doktor mu oznámí, že při skenování jeho mozku nalezli tumor, který ale s autonehodou nemá vůbec nic společného. Jedná se o velmi nebezpečný nádor, který je potřeba okamžitě vyoperovat. Jeho objevení je ale zároveň dobrou zprávou. Tento typ tumoru roste velmi rychle a u většiny lidí se na něj přijde až když mají nějaké symptomy. A to je poměrně často již pozdě na léčbu. Díky nehodě byl nádor u Erika objeven včas a po jeho odstranění bude naprosto v pořádku. Autonehoda v podstatě tedy Erikovi zachránila život.
- Erik si pomyslí, jak velké měl štěstí, že jel pro Vanesu přesně v ten čas a přesně přes to místo. Jaké měl štěstí, že měl autonehodu, díky které mu byl včas objeven nádor. A zároveň si pomyslí, jak zvláštní je si něco takového myslet. Jak něco, tak špatného může vést k něčemu tak dobrému. A naopak, jak může něco dobrého vést kolikrát k něčemu špatnému.
O týden později absolvuje Erik úspěšně operaci. Nádor je celý vyjmut. Erik je doma s Vanesou a zotavuje se po operaci. Po pár dnech se cítí dost silný na to, aby šel ven na čerstvý vzduch na procházku s Novou.
I autonehody může být v důsledku štěstím.
Proč máme štěstí nebo smůlu
Podle fatalistů je všechno, co se nám děje, z nějakého důvodu. To, že mi onen důvod neznáme, neznamená, že by aktuální událost neměla žádný smysl. Podle fatalismu řídí naše kroky nadpřirozený osud, se kterým nelze žádným způsobem bojovat. I přesto je ale velmi těžké nevymezovat se vůči událostem, které do našeho života zasahují. A to i když je to srovnatelné se sepisováním recenze na film, ze kterého jsme viděli pouze polovinu. Objektivně tedy nemůžeme nějakou událost, která se nám stane, zhodnotit jako štěstí nebo smůlu. Ještě totiž neznáme důsledky, které to bude mít.
Na druhou stranu jsou tu deterministé, kteří tvrdí, že si za všechno můžeme sami. Každý okamžik našeho života je jenom důsledek předcházejícího okamžiku. V podstatě lze tedy téměř všechno, co se nám stane do jisté míry předpovídat. Ani jeden z těchto životních postojů a názorů ale nepřikládá žádný význam slovu štěstí. Události podle nich nejsou ani šťastné ani smolné, jsou to zkrátka věci, které se udály. Vždy záleží na našem úhlu pohledu.
Co je to štěstí?
Štěstí je pojem, užívaný v souvislosti s duševním nebo emocionálním stavem jedince. Jedná se tedy o subjektivní pocit a je velmi těžké ho nějakým způsobem změřit nebo stanovit. Za štěstí je považována spokojenost, radost i intenzivní pocit blaha. Rozdíly ve štěstí lze pozorovat rovněž nejen napříč lidmi ale také kulturami a náboženstvím. Peníze, nové boty, déšť, pizza, polibek, nová sedačka, zmrzlina, jednička z testu, povýšení, přátelské setkání, povídání si, sklenice vína – pro každého představuje štěstí něco jiného. Často se lze setkat s členěním štěstí podle několika různých významů:
- to, co teď a tady prožívám. Moje současná zkušenost.
- celkové ocenění mého života – jestli je šťastný či ne.
- subjektivní spokojenost.
- eudaimonie neboli pocit vnitřního blaha a uspokojení.
Absence tohoto pocitu potom bývá označována jako neštěstí či „mít smůlu“. Vždycky ale záleží pouze na tom, jak se k tomu daná osoba postaví či jestli zvládne v dané události hledat něco dobrého.
Štěstí každý posuzujeme podle sebe.
